Růžice artyčoků vás určitě zaujmou na první pohled. Ale na to, abyste si je odnesli domů, už potřebujete jistou dávku odvahy a dobrodružnosti.

Ostnatý chřest
Artyčok je teplomilná, bodláku podobná rostlina. V Evropě se pěstuje už od 15. století. K chřestu jej někteří přirovnávají podle chuti. Společné mají i to, že až do chřestové renesance několika posledních let byly oba druhy zeleniny velmi těžko dostupné a málokdo si s nimi uměl poradit. Ještě jedno pravidlo platí jak pro chřest, tak i pro artyčoky – nenechte se utáhnout na konzervované skleničce. Bohužel zrovna u artyčoků máte jinou možnost jen na dovolené, nebo pokud máte opravdu velké štěstí.

Co s nimi
Artyčoky umyjte pod tekoucí vodou, odřízněte tvrdý stonek. I ten se dá po oloupání uvařit a sníst, ale pokud nemáte opravdu čerstvý artyčok, raději jej vyhoďte. Oloupejte ošklivé vnější listy, odřízněte celou horní čtvrtinu růžice a ostříhejte případné zbývající ostny. V hrnci dost velkém, aby se do něj oba artyčoky vešly, přiveďte k varu vodu, osolte ji. Z citronové šťávy odeberte jednu lžíci na omáčku, zbytek vlijte do vody. Přidejte i bobkový list. Artyčoky dejte na půl hodiny vařit. Přesný čas se může lišit, malým a mladým artyčokům může stačit 20 minut, velké a starší mohou potřebovat i 45 minut. Uvařený artyčok poznáte podle toho, že se středové listy dají snadno odtrhnout.

Jak je jíst
Kromě podrobného návodu jak artyčok uvařit potřebujete ještě jeden, který vám vysvětlí, jak artyčoky jíst. Poté, co seříznete vrchní čtvrtinu růžice, odstřihnete zbývající ostny na jednotlivých listech, vnější listy oloupete a celou růžici uvaříte, skončíte s bodlákem na talíři. Netváří se o nic přívětivěji než v obchodě. Jednotlivé listy otrháváte, dužnatější část namáčíte do rozpuštěného másla, majonézy, či omáčky, list stisknete mezi zuby a vytáhnete. Tvrdá slupka zůstane na talíři, měkké dužiny je povážlivě málo. K největší jedlé části se dostanete až po otrhání všech listů. Z květního lůžka pečlivě odstraňte veškeré chmýří (takzvané „seno“), zbytek už můžete celý sníst. Pokud se nějakou náhodou dostanete k baby artyčokům, nemusíte se zabývat chmýřím, jsou jedlé celé, klidně i syrové. Bohužel se vám to pravděpodobně nestane dřív než na zahraniční dovolené.

Artyčoky ve sklenici
Digestivní likér Cynar nese název po rostlině Cynara scolymus (náš známý artyčok), ale ve skutečnosti je v něm louhovaná směs třinácti různých druhů bylin. Cynar je oblíbený ve Švýcarsku, kde se míchá s pomerančovým džusem. Z artyčoků se dá vařit i čaj, ten už si ale nalijete spíš do hrnečku a budete jej pít jako lék.

Nejen proti alkoholu
Odvar z listů artyčoku podporuje čistící funkci jater, napomáhá tvorbě žluči a hodí se i pro diabetiky. Mají vysoký obsah vlákniny a antioxidantů, zvlášť cynarinu, který působí na játra. Není divu, že lidová medicína používá artyčoky jako lék na kocovinu. V lékárně dokonce seženete i tablety z artyčoků. Možná dokonce snadněji než čerstvé artyčoky ke kuchyňskému použití. Artyčoky také snižují hladinu cholesterolu, ale jedině tehdy, když je na talíři nedoplníte domácí majonézou nebo holandskou omáčkou.

Sezóna artyčoku trvá od května do listopadu, ale v českých podmínkách půjde spíš o hon na neexistující zeleninu. V supermarketech máte slušnou šanci sehnat alespoň marinované artyčoky v olejovém nálevu. Nezoufejte, že čerstvé nejsou k sehnání, a využijte, co máte po ruce. Naložené artyčoky můžete bez rozpaků použít do salátu, na pizzu nebo jen tak promíchat s těstovinami. Oproti čerstvým artyčokům mají ty marinované jednu výhodu – příprava je expresní.Celou večeři máte za čtvrt hodiny na stole. Stačí dát vařit těstoviny, mezitím rozkrájet dvě kuřecí prsíčka na větší kousky, zaprášit trochou mouky a osmahnout na oleji z artyčoků. Mezitím si nakrájíte jednu cibuli, maso z pánve vyjmete na talíř a cibuli smažíte až zprůhlední. Vrátíte na pánev maso, přidáte artyčoky, podlijete trochou kuřecího vývaru, utřete dva stroužky česneku, dochutíte čerstvou bazalkou a rozmarýnem, slijete těstoviny a můžete servírovat se sklenkou bílého vína.

Artyčoky se pěstovaly už v antickém Řecku, pak se na ně do 15. století zapomnělo. Evropa znovuobjevila artyčoky pěstované v arabských zemích. Proto náš název artyčok i italské carciofo pochází z arabskéhou al-hursufa.
Rychle se rozšířily po celém Středomoří, kde se pěstují dodnes. Většina dnešní světové produkce artyčoků ale pochází z Kalifornie. O kalifornském Castroville se mluví jako o „hlavním městě artyčoků“ a každoročně se tam pořádají artyčokové slavnosti.