Masky, zabijačka, karneval v Riu, koblihy, hlasitá hudba a vesnické tancovačky. Ve městě přijal masopust kultivovanější podobu maškarních plesů, jako sezónní jídlo se podávají koblihy a jitrnice, ale zábava je vyhrazena především dětem. Zato na vesnicích ještě potkáte družné průvody masek a s trochou štěstí se dostanete i k pochovávání basy – nebo snad Bakchusa?

Karneval neboli „sbohem, maso“
Dřív se slovem masopust označovalo celé období od Tří králů do Popeleční středy. Dnes jako masopustní období vnímáme jen tři dny před Popeleční středou, takzvané ostatky. Po karnevalovém veselí následoval čtyřicetidenní půst až do Velikonoc. Z toho už si dnes hlavu také neděláme. Ale určitě máte ve svém okolí alespoň někoho, kdo se pokouší čtyřicet dní jíst bez masa, bez sladkostí, či alkoholu, nechodit do kina ani do divadla, nebo si odříct jiné světské požitky. Březnového čísla Gurmetu ve vegetariánském provedení se ale obávat nemusíte.
A proč sbohem maso? Název karneval sice pochází ze staroitalského carnelevare – caro pro maso a levare pro pozvednutí či odebrání, ale lidová etymologie se odkazuje ke středověké latině a skládá k sobě slova carne – maso a vale – sbohem (které konec konců používáme i v češtině v obratu „dát vale“).

Maškary v ulicích
Naši předkové se uměli odvázat. Maškarní reje, průvody a tancovačky byly tak divoké, že mravokárci už od 13. století nabádají k střídmosti a odvrácení od hlučné zábavy, obžerství a smilstva masopustu, které už leckoho dovedlo na mizinu. Sedlák, či spíš poduh totiž o masopustu leckdy propil víc, než dokázal vydělat. Ženy se předháněly v nákladných róbách a všichni si užívali taškařic ve zvířecích maskách. V této obecně smířlivé náladě se konaly soudy, na které během roku nebylo dost času. Ze stejného důvodu se strojily i svatby a odbylo se tak dvoje finančně náročné hodování zároveň.
Bujaré pitky vytvářely ideální podmínky pro zranění. Král Albrecht určitě nezůstal v roce 1439 jediným, kdo si o masopustu zlomil nohu. V dobových kronikách se ale významnější noha těžko najde. A v 16. století masky pro jistotu úplně zakázali. To bylo nedlouho po incidentu, kdy se dva šlechtici převlékli do ženských kostýmů z koudele a smůly. Dál se popis událostí liší. Buď je podpálil ďábel za jejich troufalost, nebo to byl neopatrný sluha s loučí. Ať tak či tak, oba uhořeli. Přesto na zákazy nikdy nikdo nedbal a maškarní průvody se udržely. Za druhé světové války hrozil účastníkům maškarního průvodu den vězení. Ale moc světská i církevní byla na masopust vždycky krátká.
V našich končinách se masky drží docela při zemi, ale karneval v Riu je nejslavnější na planetě a také asi nejhlučnější a nejbarevnější. Mardi Gras, poslední den masopustu, je bujarý pohansko-křesťanský rituál mnoha forem s různými alegorickými průvody. A protože jde hlavně o zábavu, rozšířil se velmi rychle. Čím teplejší kraje, tím pestřejší a barevnější masky. U nás, v Polsku či na Slovensku jsou tradiční masky ze zvířecích kožešin, hlavně medvěd, který se probouzí ze zimního spánku.

Pochovávání basy – konec tancovaček
Po tři masopustní dny se muzika v hospodě nezastaví a protancují se alespoň jedny boty. Na masopustní pondělí byl taneční rej vyhrazen ženáčům a vdaným. A faráři z kazatelen samozřejmě hřímali, že se jejich ovečky oddávají smilstvu. Ale přísná církevní pravidla přímo volají po protiváze na tanečním parketu. Ostatkové taneční reje končívají pochováváním basy – symbolickým ukončením tancovaček a vlastně i plesové sezóny.
Neujde nám podobnost s pochováváním Bakchusa. Ve středověkých masopustních hrách vystupují vedle sebe postavy Bakcha a Masopusta, jeden je král nestřídmých, druhý bláznů. Masopust končí pochováním či vynesením minimálně jednoho z nich.

Koblihy a zase koblihy
Masopustní jídelníček je ztělesněné obžerství. Tučné úterý nemá své jméno nadarmo. Tradiční masopustní jídlo jsou koblihy z vláčného kynutého těsta. Ať už se zrovna u vás dělají plněné marmeládou, nebo jako vdolky, rozhodně se smaží ve spoustě přepuštěného másla nebo nepřepuštěného sádla. Kromě koblih se jí tučné vepřové – ať pečený bůček, nebo ovarové koleno, obojí je potřeba spláchnout slušnou dávkou piva. A v sezóně zabijaček teče proudem i kořalka. Pokud jste někdy u nějaké byli, pravděpodobně víte proč. Maškary v průvodu se zase zahřívají svařeným vínem.
Dnes můžeme masopust vnímat jako nežádoucí prvek, který narušuje zdravý a uměřený životní styl. Ze všech stran slyšíme o vyvážené stravě, do které koblihy smažené na másle nezapadají ani kdyby šlo jen o půl koblihy v rostlinném tuku a bez marmelády. A přesto… Přesto jsou nejlepší koblihy na másle a v zimě chce náš organismus úplně jiné věci než syrovou zeleninu.

Průvod uznaný UNESCem
Maškarní průvod na Hlinecku se dostal i na seznam kulturního dědictví UNESCO. Jeho podoba se totiž už víc než 200 let nezměnila – v průvodu jdou „hezké“ červené masky – turci, strakatý se ženou (kterou ovšem představuje muž) a „ošklivé“ černé – kominíci, židé, slamění. Průvod vede kobyla a uzavírá ras. Na konci je kobyla poražena a zase oživena. Téma zabití a oživení zvířete je u masopustních průvodů stejně běžné jako pochovávání basy. Nechybí ani hudba a pálenka.