Táborová čína

To nám takhle v pondělí zbyla čočková polévka. O to nic, se zbytky se na dětském táboře musí počítat. Jenže nám zbyly i dvě hrsti namočené čočky. A to je přece škoda vyhodit. Co s tím? Když už se čočka jednou namočí, je napůl živá. Do šulánků s mákem další den přidat nepůjde, v polévce asi nic moc, když se vrátila. Tak ji necháme, třeba ji udělám doma. Jenže od pondělí do pátku je to docela dlouho. Tak ji scedím, nechám žít a pak se uvidí.
Každý den jsme čočku na deset minut nechali poležet v čisté nové vodě. Ráno i večer. Děti se takhle často nekoupaly. Ale čočce to prospělo, rostla jako z vody. V pátek z ní byly krásné klíčky a na programu dne čína.
Pitvání kuřete si můžete odpustit, já jsem se při vykosťování kuřete vznášela ve výšinách čiré perverze. Ale živit bych se tím nemohla, ještěže skelety putovaly do polévky. Vám dovolím koupit přiměřené části kuřecích stehenních a prsních řízků, nebo jenom jedněch či druhých. Ještě než dospělí v noci připravili pomůcky na hry následujícího dne, rozkrájela jsem kuře na nudličky a naložila je přes noc do sojové omáčky, malé trošky rybí omáčky, sezamového oleje, zázvoru a česneku. Kupodivu jsou to všechno suroviny, které se dají sehnat i v supermarketu, ale pokud budete mít cestu kolem vietnamského tržiště na Olomoucké (Brno) nebo kdekoliv jinde (třeba SAPA v Praze), můžu vřele doporučit dobrodružnou výpravu. Sojovou omáčku si pořizujte co možná nejlepší. V mé lednici je Kikkoman v litrové lahvi. Plánovala jsem pak totéž použít i k závěrečnému dochucení, kdyby bylo třeba. Ale situace se vyvinula mnohem zajímavěji. K tomu se dostaneme.

Ve skladu se tou dobou válelo osm cuket, o nichž se sice někteří jedinci vyjádřili, že by se mohly hodit, ale nakonec se všem urodily na zahrádce. S tímto důvodným podezřením jsem šest z nich oloupala, rozčtvrtila podélně, vykrájela z nich jádra a rozkrájela je na delší tenké pásky ve stylu julienne. Berte to jen jako přibližnou inspiraci. Já na přesné tvary nejsem nikterak pedantická a táborníci také ne.
Cibule máme jenom dvě? Nevadí, stačí. Nakrájíme na půlměsíčky, žádná věda. K tomu mrkev. Deset? Radši patnáct. Co kdyby to dětem chutnalo. Ještě něco? Nebudeme to přehánět. Mrkev se mi nechce krájet na nudličky, nastrouhám ji škrabkou na pásky. Nenaškrábatelné zbytky rozkrájím na patvary. O to zajímavější pak bude montáž. Teninké nudličky stačí jen na chvilku nechat změknout, větší kousky se musí osmažit delší dobu, ale zase poskytnou cenné přípečky (vsuvka – přípečky jsou skvělá věc. Dokud je to v pánvi přismahnuté hnědé a ne černé, stačí přilít trochu vody a nechat rozpustit. Jestli náhodou trváte na nepřilnavém nádobí a s přípečky nepočítáte, nevíte, o co přicházíte. Na táboře nepřilnavé nádobí nemáme).

Rekapitulace – všechno je na stole? Cuketa na nudličky, mrkev na půlměsíčky, mrkev na nudličky a kostičkotvary, maso naložené, plný hrnec klíčků. Chybí tofu z lednice (ano, kupodivu děti jedly tofu a chodily si přidávat, přestože jsem před nimi nijak netajila, že ty světlé kostičky jsou tofu, sojový sýr). Tady přiznávám, že jediný použitelný zdroj, pokud se nechcete pouštět do vlastního tofu, je ona vietnamská tržnice. Nechutné slisované kostky z obchodu mi do kuchyně nesmí. Ale vláčné a zároveň pružné svěží čerstvé tofu, to je láska na první ochutnání. Stačí zakapat sojovkou, nechat chvilku stát, nakrájet na kostičky a přidávat do číny ve vhodnou chvíli, aby se kostičky nerozmíchaly úplně na kaši. Nebojte, řeknu vám kdy.

Můžeme začít. Kdyby náhodou šlo o to, na čem smažit, použila jsem kuřecí tuk sesbíraný z vývar z koster. Táborová naběračka se v tomto ohledu ukázala jako nedocenitelný pomocník. Rozhodně lepší otlučená zprohýbaná naběračka, než vzorně tvardržící nádobí, co mám doma. Zpět k číně.

Nejdůležitější krok za mě udělal Velký Šaman. Sotva jsem totiž začala opékat maso ve velikém kastrolu, přivedl mi do kuchyně udatnou bojovnici Terezku. „Velká Lovkyně, neměla bys práci pro Terezku? Chtěla by ti pomáhat.“ „Jistě Velký Šamane. Terezka jde právě včas. Bude Velkou lovkyní dne a uvaří nám oběd.“
A tady chci apelovat na všechny rodiče – když pustíte děti do kuchyně, nedělejte z nich kuchtíky, ale šéfkuchaře. Podřadné škrábání mrkve si nechte pro sebe. Terezka nadšeně přidávala do hrnce suroviny tak, jak bylo potřeba. Rozhodovala, zda je cuketa dost měkká, aby mohla přidat proužky mrkve. Pozorovala, jak rychle proužky ztrácejí pevnost a obalují vařečku, kterou držela v ruce. A nejdůležitější z úkolů šéfkuchaře – ochutnávala. Rozhodovala, zda je pokrm dost slaný, jestli nepotřebuje přidat česnek. Dohlížela, dochucovala, a já si dodnes stojím za tím, že ona ten oběd opravdu uvařila. To já pomáhala jí, ne ona mně. A byl výborný. Byla jsem si přidat.

A tady je verze receptu přepočítaná pro domácí kuchyni:

Suroviny:
500 g kuřecího masa
5 lžic sojové omáčky
1 lžíce rybí omáčky
2 lžíce sezamového oleje
4 stroužky česneku
1/2 lžičky sušeného zázvoru nebo asi 2 cm čerstvého

1 cibule nakrájená na půlměsíčky
1 cuketa o délce 30 cm (já vím, že už je to velké. Menší nebyly)
5 mrkví naškrábaných škrabkou na tenké proužky
1 kostka tofu nakrájená na kostičky a pár lžic sojové omáčky na zakapání (pokud mi věříte a vydáte se pro tofu k Vietnamcům)
tolik klíčků, kolik snesete (můžete si samozřejmě koupit balíček už naklíčené fazolky mungo, ale je to zbytečně drahé na to, jak směšně jednoduché je klíčení. Můžete použít čočku, mungo, ale klidně i hrášek, cizrnu, nebo fialové fazolčičky adzuki)

1 lžíce kukuřičného nebo bramborového škrobu
půl hrnku vody

Postup znáte, je to směšně jednoduché. Maso opečete na trošce tuku dohněda, pak přidáte cibulku a ty části mrkve, co nešly naškrábat. Čekáte, až se to celé dostatečně orestuje. Co je dostatečně? Když to pozná pětileté dítě, poznáte to taky. Pak tam nahážete cuketu a čekáte, dokud nezavadne. Jakmile budou proužky cukety ohýbací, můžete přidat tenké pásky mrkve a klíčky. Ty zavadnou natošup. Rozmícháte lžíci škrobu ve vodě, přilijete obsah hrníčku do pánve nebo kastrolu, promícháte a necháte provařit. Ochutnávejte. Terezka posuzovala stupeň provaření podle toho, jestli je z toho cítit syrový škrob – jestli to chutná jako syrová brambora. Ale za dvě minuty máte stejně hotovo. Pak v poslední fázi přidáte tofu, lehce promícháte, necháte stát mimo oheň a ochutnáváte. Můžete přilít sojovku, přisolit, přidat česnek, zázvor. Dospělým bych se nebála přidat ani chilli papričku už do marinády. U dětí jsem se bála i zázvoru. Překvapivě to nebyl vůbec problém. Podávaly jsme čínu s jasmínovou rýží a byla fantastická. Osobně už bych si dokázala představit jen to vylepšení, že bych ji na talíři sypala opraženým sezamem.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *