Vybavujete si malou lahvičku s červeným logem a univerzální chutí? Tu, co nesmí chybět v žádné pořádné hospodě k „dochucení“ polévky, nebo vlastně čehokoliv? Než začnete mít pocit, že jsme se zbláznili, zadržte uzdu své fantazii. Tenhle worcester nemáme na mysli. Zkuste pro změnu originál. A když vás nezaujme ani ten, nabídneme vám i domácí variantu.

Lahvička s charakterem
Anglická kuchyně si v Evropě vysloužila pověst ošklivého káčátka. Jedno jí ale musíme přiznat – umí autentická orientální jídla vzít a vytvořit z nich úplně jiná jídla, stejně autenticky evropská. Worcesterská omáčka je jednou z takových kreací. Chce to angličana, aby z přivezených surovin vytvořil něco, co zemi původu nepřipomíná ani náznakem. Worcester je temné zlato ze stejné kategorie jako sojová, rybí, nebo ústřicová omáčka. Jen na rozdíl od prostých a přímočarých asijských omáček, které se do jídla kombinují s dalším kořením, je worcester komplexní až běda. Proto s ním raději šetřete.

Worcesterová nebo worcesterská
Obě varianty se běžně vyskytují a používají. Z logiky věci by asi bylo správnější worcesterská, protože se jí říká podle města, kde poprvé spatřila světlo světa. Omáčku, jejíž receptura je dodnes tajná, umíchali v první polovině 19. století lékárníci Lea a Perrins. Jejich jména se pak dlouhá léta skvěla na nejprodávanější značce worcesterské omáčky, až dokud značku nekoupila společnost Heinz. Nejpůvodnější worcesterská omáčka je tedy k dostání prakticky všude.

Omáčka se špatnou pověstí
Worcesterská omáčka dokáže dodat chuť opravdu čemukoliv. Pokud se rozhodnete vyzkoušet si vlastní, záhy zjistíte, že se vaše kuchyně naplní nelibou vůní. K podobnému závěru došli i mladí lékárníci. Přesto se rozhodli dát omáčce ještě šanci. Nebo na ni prostě zapomněli, to už se dnes nedozvíme. V každém případě to omáčce rozhodně neuškodilo. Všechny ingredience jsou totiž doslova nabité umami (slovo označuje „pátou chuť,“ chuťovou výraznost) a chvíli trvá, než se takhle silní hráči spojí do jednoho týmu. U nás si worcester vysloužil nepříznivou pověst, protože se často používá k přebití jakékoliv jiné chuti. Obejde se bez něj jen málokterý „salát“ z majonézy a uzenin. A protože dnešní zbytky jsou zítřejší salát, worcesterská omáčka získává další záporné body za kamufláž. Přesto je škoda zahodit ji jen kvůli předsudkům. Lahvička s obsahem podle původního receptu ve správných (vašich) rukou dokáže divy.

Originál nebo kopii?
Ještě než se vypravíme do kuchyně, ukážeme si pár drobných rozdílů. Kromě tajné směsi koření se dají u jednotlivých výrobců najít významné rozdíly. Český worcester neobsahuje ančovičky a sladový ocet nahrazuje kvasným lihovým. Proto je vhodný jak pro vegany, tak pro celiaky. Tím ale výhody končí. Rovněž nahrazuje tradiční melasu cukrem a tamarind švestkovými povidly. Každý, kdo ochutnal melasu, ví, že se cukrem s klidným svědomím nahradit nedá. Tamarind sice kyselejší švestková povidla může připomínat jak chutí, tak konzistencí, přesto už tyto úpravy receptury vedou k výrazné změně chuti.

Na maso i zeleninu
Worcesterskou omáčku využijete nejen do koktejlu Bloody Mary, který vám nabízíme na následující stránce. Patří do zálivky na salát Caesar, ale hodí se i do vinaigrette na oblíbené kombinace zeleného salátu a nakrájeného steaku. Můžete v ní marinovat maso na grilování. Smíchejte sojovou a worcesterskou omáčce v poměru 2:1. Přidejte lžíci hnědého cukru, stroužek nebo dva česneku, lžičku chilli, bazalku a oregano. Marinujte půl hodiny a déle, podle požadované síly pokrmu. Kromě minutkových úprav masa s worcesterskou omáčkou snadno „dotáhnete“ i dušená jídla. Hodí se i k houbám nebo do luštěninových pomazánek. Rozhodně vám bude ochotně dělat společníka tam, kde potřebujete výraznou chuť, ale nemáte čas na dlouhé vaření.

Podle vlastního gusta
A jako bonus vám prozradíme, jak si udělat vlastní worcesterskou omáčku. Tu pak můžete rozdávat přátelům. Buď jako dar, nebo jako pomstu. Než vyzraje, má nedocenitelné kvality Pratchettovy prudce výbušné omáčky ohó ohó. Na druhou stranu je vaše a snadno si ji přizpůsobíte. Budete na ni potřebovat dobře těsnící sklenici. V té smícháte 1 hrnek vinného octa, ¼ hrnku melasy, ¼ hrnku sojové omáčky, ½ hrnku cukru, 2 lžíce tamarindové pasty (seženete ji i v supermarketech mezi exotickým ovocem), 3 lžíce hořčičného semínka, 1 lžíci soli, 1 lžíci celého pepře, ½ lžičky hřebíčku, ½ lžičky práškového kari, 2 tobolky kardamomu, 2 nasekané chilli papričky, 3 stroužky nasekaného česneku, kousek celé skořice, 1 sekané filátko z ančovičky, ½ nakrájené cibule a asi 2 cm nastrouhaného čerstvého zázvoru. Všechno smíchejte, sklenici dobře uzavřete, protřepejte a uložte na tři týdny do lednice. Pak omáčku přeceďte a opět důkladně uzavřete. V lednici by vám měla vydržet i půl roku. Používejte s rozmyslem.